Možná jsem byl 

listím ve tvých korunách 

možná spatřím se v písku řek 

blízko klidným hladinám 

tuším že možná jsem mízou byl 

mízou stromů pravěkých 

povstal jsem z polí, trávy, luk 

z vůní květů smutečních lilií 

Možná jsem byl 

pouhý stín křídel havraních 

a stín chladivý, na tvých tvářích 

sníh co náhle roztál 

slzou v oku tvém, dolů stékám 

zemi té co žízní 

víš bylas blízko 

je to dáno, bylas srdcem mým 

Možná, že zítřek spatřím z pohledu tvých drahých očí 

a křídla ptáků vynesou mou duši výš 

zítřek spatřím z pohledu tvých drahých očí 

a křídla ptáků, vynesou mou duši výš 

Možná jsem byl 

zvíře tebou zabité 

tušíš, možná už zítra sám 

zahlédneš blýskat nůž 

v minulých dobách jsem kámen byl 

kámen ve zdi klášterní 

možná se vrátím v náručí zdí 

navždy vlídných a tichých dnů 

Spím v údolí, písečném, legend nevzkříšených 

mír u králů, kam se vrátím, kde svět spatřím. 

Možná, že zítřek spatřím z pohledu tvých drahých očí 

a křídla ptáků vynesou mou duši výš 

zítřek spatřím z pohledu tvých drahých očí 

a křídla ptáků, vynesou mou duši výš 

Možná, že zítřek spatřím z pohledu tvých drahých očí 

a křídla ptáků vynesou mou duši výš